Northern trip, part 2

Přežili jsme? 

4.den- Ještě před vstáváním nás probudil američan s tím, kolik je hodin. Posun času dělá problém opravdu všem. I den poté. Nasnídali jsme se s Andersem a na otázku Co vidět z Göteborgu? nám poradil ať jedem na ostrovy. Včerejšího dne jsme byli fakt unavení a chtěli jsme ulevit svým nohám a koupili si tak 24h jízdenku. Při bližším zkoumání ostrovů jsme zjistili, že lodě, které tam jezdí, jsou jako MHD a platí na ně ta samá jízdenka, juhů! A tak jsme si nastudovali plavební řád, rozloučili se a jeli. Asociálové překonali svou bariéru a za vidinou ubytování za freečka, svou misi s trochou socializace zvládli. Jeli jsme rovnou do přístavu a přesedli na loď. Opravdu měly i čísla jako klasické spoje ve městě a taky jezdily tak často. Navštívili jsme ostrovy Brannö, Styrsö a Vrangö. Poslední z nich byl nejhezčí. Nikde jsme nepotkali ani nohu. Ani turistovu, ani místní. Ale všude byly pěkné domky s krásnými zahradami a ticho. Bylo tam fakt krásně a alespoň na půl dne jsme na našem city-tripu aneb tripu po městech, byli v přírodě. Po ostrovech místňáci jezdí na golfových vozítkách nebo na takových mopedech, které si přizpůsobili a přidali jim kárku dopředu. Hrozně vtipný. Ostrovy najdete i pod názvem Archipelago of Gothenburg. Připomínalo nám to tam trochu Island. Taky taková úplně jiná země. Jen roztříštěná.
Po ostrůvkách jsme se vrátili a ještě prošli centrum, katedrálu (ve který měli opravdu pohodlný záchod) a vyšlápli na jeden kopec. Z něj jsme měli výhled na Göteborg, kdy jedna část byla slitá v jednu velkou střechu a nic víc. Zbytek Göteborgu mi trochu připomínal Budapešť. Ale jen tím, jak byl starý. Jinak je Buda hezčí. :-) Američan nám předchozí den stihl poradit, abychom si nakoupili zásoby před odjezdem do Norska. Nebyl důvod ho neposlechnout a náš nákup zahrnoval hodně čokolády (kvůli norské dani na sladké/cukr). Autobus nám jel opět v 17:45 a další destinací bylo Oslo. Ubytováni jsme byli v Central City Apartments a poprvé za naše cestování jsme bydleli v apartmánu sdíleným (jen!) s dalším párem. Měli jsme vlastní pokoj, koupelnu, kde by se vyspal minimálně další pár, a dokonce i kuchyň a obývák! A to všechno bylo levnější než ubytování v Kodani! Sice jsme měli recepci ve vedlejším hotelu a chtěli deposit ještě asi 1,5 tisíce Kč, ale to byla jen maličkost. (a deposit fakt vrátili)

5.den- První zádrhel na tomto super bydlení jsme objevili ráno. Zvonil nám budík ale přitom byla tma jako v pytli. Ahaa, my totiž jsme jako v kopce. V apartmánu byly celkem tři pokoje a koupelna, jenže žádné z oken nevedlo ven a všechny jen do obývací části a proto byly zakryty závěsy. Takže když jsme měli vstávat, tak jsme mysleli, že je ještě půlnoc a vůbec se nám nechtělo. Druhým zádrhelem bylo kopku vyvětrat. Ale to jsme neřešili ve chvíli, kdy jsme si všimli, že venku je modro a SVÍTÍ SLUNÍČKO! Konečně. Vyrazili jsme tak co nejdřív ven. V noci Marťas nevědomky pustil písničku, jejíž jméno jsem já do tý doby nevěděla, tudíž jsem si jí nemohla pustit, ale odněkud jsem ji znala a je skvělá! A tak jsme vyšli ven, na osloskou ulici, pustili jsme nahlas tu písničku, já měla brejle a všechno bylo boží. Pokud jste fandové spisovatele Jo Nesba tak jako já, tak jistě víte, že v Oslu se odehrávalo hodně příběhů (nejen) Harryho Holea. Sídlí zde také osloské policejní ředitelství, kde Harry pracuje. Naše kroky do centra vedly přímo okolo něj. A to vám teda řeknu, procházet se někde, kde jste už myslí byli, nebo jen následovat stopy někoho (to jsme třeba takhle jeli do Edinburghu kvůli filmu Trainspotting a obcházeli místa, kde se film natáčel) a ve skutečnosti fakt na tom místě být, to je úplně jiné dobrodružství. Asi začnu číst knihy a sledovat filmy ze všech míst, která se chystám navštívit, aby to mělo jiný grády :-D. Kromě policejního ředitelství jsme šli i přímo do ulice, kde Harry Hole bydlí a věřte nebo ne, ale na zvonku stálo jeho jméno!! Nedalo mi to a musela jsem zazvonit. Jak ale znám Harryho, byl zrovna určitě v práci anebo předešlý den trochu pil. První den jsme strávili především okolo přístavu a vody. Krásná opera, která je stavěná na vodě a na jejíž střechu se můžete dostat po jejích zešikmených stěnách. Několik mrakodrapů vedle sebe, které se jmenují Barcode (čárový kód), kolem vody samé luxusní domy s terasami a dřevěnými moly, které byly uzpůsobeny koupání, ležení, slunění i odpočívání (zde jsme strávili valnou část dne ale určitě to nebylo na škodu), obrovský Frognerský park, královský palác a majestátní ulice Karl Johans gate, která se táhne od něj až k náměstí s katedrálou. Nemám slov. Oslo mě dostalo. Ikdyž zde byl nespočet mrakodrapů a na hodně místech se stavělo, dokážu mu to odpustit. Město se rozrůstá, a to hlavně do výšky. No taky kdo by tu nechtěl bydlet. Večer jsme opět využili aplikace TooGoodToGo a objednali si jídlo. Tentokrát jsme zkusili kavárnu Starbucks, dostali jsme ovšem jen jednoho šneka a jednu obloženou housku. Nevím, čím si to máme vysvětlit. Možná tím, že to byla kavárna a nenabízejí tolik jídla, možná tím, že bylo hezky a vše ostatní prodali za normální cenu, anebo tím, že je v Norsku opravdu draho a cena (téměř totožná jako za balíček v Dánsku) odpovídala toliko zboží. Každopádně jsme chtěli využít toho, že máme kuchyň, jen jsme nevěděli co si koupit, aby to zas nestálo balík. A tak jsme si koupili 700g rybích prstů a každý jsme tak měli 350g ryby za hubičku :-D. K tomu jsme si dali trochu čokolády, skořicového šneka a mnoho dalších zákusků až nám bylo špatně a přáli jsme si (minimálně já teda), ať už je zítra.

6.den- Je zítra a při roztažení závěsů v naší kopce zjišťujeme, že je opět krásně. Pobalíme si svých pár švestek a mizíme. Marťa našel nějakou zajímavou výstavu poblíž našeho ubytování. Když se blížíme, vidíme však jenom kopec pokrytý stromy. Ale tudy vede cesta, přijímáme challenge a jdem. Cesta je ve stínu, tudíž úplně zmrzlá (pokud jsem zapomněla zmínit, tak v Oslu byly asi 4 stupně, v noci -12, ale při vyhřívání na slunku vám odpřísáhnu pocitových min. 15). Marťas měl tenisky, já polozimní boty, ale stejně se to nedalo. Tak jsme si zkrátili cestu sněhem. Stoupeme nahoru a po pár metrech a vyjití z lesa máme super výhled na město. Jde o vyhlídku spojenou s Edvardem Munchem (což byl nor, z Osla dokonce) a jeho slavným Výkřikem, kdy se máte pořádně nadechnout a vykřiknout. No já teda vykřikla. Martin ne. Pokračujeme dál nahoru a už jsme zase v lese, neřekli byste, že jste jen takový kousek od centra hlavního města. V tu chvíli slyšíme podivné zvuky. Dost mě to zarazilo, Martin si myslí, že je to medvěd. Tak podivně to syčí, jakoby mluví potichu. Až vidíme lampu, která bliká a mluví. Ha, součást expozice. Díky moc za vystrašení. Po cestě kromě jednoho člověka nepotkáme nikoho. Jak já tohle miluju. Hlavní město, příroda a nikde nikdo. Prošli jsme si další ukázky, všechny byly trochu divné, ale mluvící lampa nás teda dostala nejvíc. Druhé místo obsadila socha, která byla v podřepu a vykonávala potřebu a přitom koukala na město. Zajímavý smysl pro umění (a humor taky). Celý den se tak poflakujem, natáčíme, fotíme, užíváme. Nemám co bych vytkla. Jen to, že další cesta nás čeká ve 22:15.
Boží OSLO. Mé pocity byly určitě ovlivněny krásným počasím, které jsme měli oba dva dny, určitě i Harrym Holem, ale stejně. Je to krásné město s přírodou hned za rohem. Beze sporu se sem musíme jet znovu podívat za pár let, až bude vypadat zase úplně jinak se všemi výškovými budovami.

7.den- pro velký úspěch jsme zpět v Kodani... fajn, realita je trošku jiná. Nekoupili jsme jízdenky/letenky/plavbenky?? na loď brzy a levné kajuty byly vyprodány, proto jedeme místo po moři do Frederikshavnu- po silnici do Kodaně. Příjezd měl být v 6hodin ráno a původní plán byl stopovat až domů, do Viborgu. Za tou mou velrybí spolubydlící a ukázat Marťovi můj druhý domov. A hlavně mít zadarmo ubytování, že. Původně jsme chtěli z Kodaně stopovat (prapůvodně z toho přístavu ve Frederikshavnu, to by bylo mnohem jednodušší než v Kodani přes několik ostrovů). Ale vstoupilo nám do cesty několik "ale"- zima, strašlivá zima, museli bychom se dostat na okraj Kodaně a museli bychom si koupit hodně drahej lístek na vlak (vlaková doprava je tady fakt hodně drahá), nebo risknout jet bez lístku, ale pokuta by byla ještě dražší. Zima nad náma však vyhrála. Do Kodaně jsme přijeli ještě k tomu asi o hodinu dřív, tudíž nic nebylo otevřené, na nádraží chodili lidi z party a venku začalo dokonce chumelit. Na nádraží jsme hledali, kam bychom mohli jít. Muzea, knihovny, kostely, vše co má free vstup. Pomalu běžíme/ nebo spíš rychle jdeme do jedné z největší knihoven severských států (alespoň to říká google) a pereme se se severním větrem, který je krutý. A knihovna má zavřeno., Ajo, vždyť ony jsou velikonoce. A dnes je vůbec co za den? Zelený čtvrtek. Achjo. Ale kostely přece musejí mít otevřeno! Mají, ale až od 10. Trávíme tak čas v metru (jenom na zastávce, protože za lístek nikam přeci nebudem utrácet, ale aspoň tam nefouká). A pak, když konečně udeří desátá, jdem dovnitř a z kostela nás vyhodí, protože mají mši. Fakt dík, co když jsme chtěli jít taky?! Tak čekáme v McDonaldu (toto není placená reklama, není to žádná reklama, ani jsme si nic nekoupili, ale jsme rádi, že nás nevyhodili), jdem si koupit něco do obchodu a snažíme se číst etikety všech výrobků, abychom se zdrželi co nejdýl. No a pak nás napadne, že bychom mohli zkusit jít do toho hostelu, kde jsme byli ubytovaní před týdnem. Recepce je zároveň bar a dá se kolem ní projít do části s pokojema. A přeci si nemůžou s tolika hosty pamatovat, že už tam nebydlíme. Jdem to risknout. Plížíme se do hostelu a tváříme se jako před týdnem. Prošli jsme v pohodě. Usadíme se v společ(e)n(sk)é místnosti a zde máme vše potřebné- teplo, záchod, elektřinu, gauč. V klidu jíme a kolem prochází jedna holčina z personálu. Jo, je to přímo ta, co nám dělala check-out. Ta jediná by mohla tušit, že už tu nemáme co dělat. Ok, máme asi pět plánů co dělat, když na nás přijdou. Ale bez problému zůstáváme ještě asi dvě hodiny. Pak už začínáme být trochu víc paranoidní, když dívka prochází kolem nás častěji. Ostatní hosté hostelu hrají šipky, možná je divný, že nás tu vůbec neviděli. A máme bágly a všechny věci u sebe. A jsme unavení, ale nejdem spát (kdybysme měli postele tak bysme i šli, víte). Tak se teda sbalíme a jdem. Poslední strach máme z toho, že nás odchytí na recepce. Tak jdem, jdem rychle a.... zvládli jsme to! :-D A teď už jen přečkat do odjezdu a po 16. hodině se čas nachýlí a my pojedeme domů, do Viborgu.

Ahoj, Oslo! Já se vrátím aneb minifotodokumentace:

Osloská opera zevnitř

Barcode