Northern trip, part 1
Nevím, zda jsou Dánové takoví křesťané, ale jedno je jisté- Velikonoce si užívají pořádně. A to soudím z toho, že velikonoční prázdniny jsou delší než týden. My jsme měli dokonce 10 dní volna! A jak s nimi naložit lépe než cestovat?
Tato smršť myšlenek a zážitků (ano, tak nazývám své "články") bude pojednávat o výletu, který jsem podnikla s mým přítelem během velikonočních prázdnin. Jak již z názvu vyplývá, konal se na trochu severně. Vlastně celé mé půlroční dobrodružství najdete pod heštegem #můjtrochuseverníerasmus (ahoj Matouši, jenž trávíš svůj půlrok v Norsku a nalezneme tě pod #můjseverníerasmus, inspiroval si mě!)
23.března. To je to datum, do kterého odpočítávám dny už po mém příjezdu. Den, kdy začnou prázdniny a hlavně den, kdy uvidím svoji druhou drahou polovičku. Ve škole končím o 15 minut dřív abych stihla autobus do Kodaně, kde se máme setkat. Kamarádka mi říká, že jsem celý den jak vyměněná, že vypadám šťastně- ještě aby ne! A to to bude ještě od teď jenom lepší! Předpověď sice hlásí oblačno, ale já při odchodu ze školy vidím už jenom duhu a usmívám se. A ještě k tomu je 23.! Na autobusovém nádraží nikde není napsaný můj spoj. Trochu divné. Potkávám holčinu, která přišla předchozího dne do naší třídy na mezinárodní ochutnávku jídla (vařila Čína a Moldávie, tam se vždycky tak hezky najím). Shodou okolností (nikoliv náhodou) jede také do Kodaně a hledá ten samý autobus. Aspoň v tom nejsem sama. Společnost Flixbus má svítivě zelené autobusy, takový nemůžeme minout. Po chvíli přijíždí bílý autobus s názvem Silkebus a za sklem má cedulku Flixbus, OK, máme ho. Ikdyž není zelený. Po cestě vedeme ještě zajímavé konverzace a švédská dívka, jejíž jméno ani neznám, mě podporuje v mých myšlenkách a návrzích, které bych chtěla udělat po příjezdu domů. Děkuji ti, dobrá vílo! Za 4,5 hodiny jsme v Kodani. Očekávané setkání neproběhlo podle představ. Na zastávce sic stojí klučina s kyticí v ruce a švédka se mě ptá, zda to je on. Tohle není náš styl, ale stejně svého Marťu nikde nevidím. Vystoupím a stále nic. Volám mu a stále nic. Až se náhle objeví v davu lidí a 43 dní čekání se proměnilo v realitu. Je přibližně 18 hodin, Marťas má v nohou 30 tisíc kroků a je trochu unavený, proto po malé procházce (ehm, asi přes půl Kodaně) a nákupu míříme k našemu hostelu. Máme ho úplně v centru, dokonce na ulici Nyhavn (ta s barevnými domy). Bedwood hostel- typický hostel na přespání pro mladé lidi, kterým nevadí spát na palandách s dalšími 15 lidmi v pokoji. Jediné, co mi teda vadilo, bylo světlo na pohyb, které svítilo fakt velkou část noci. Ale jinak prostředí hostelu bylo krásné, dřevěné, staronové. Ve společenské (možná spíš společné než společenské, protože byla tak trochu na chodbě) místnosti (o které se ještě dozvíte) je fotbálek, šipky, gauče, mapa světa, zamykací skříňky. Vše, co potřebujete i nepotřebujete. My jsme spokojeni.
2.den- vyrážíme na prohlídku. Mám svůj klasický seznam co musíme vidět (miluju si to pak odškrtávat). A nejlepší je, že hned první věc máme asi 15 sekund od našeho ubytování. Jen škoda, že je oblačno. Což není dobré pro natáčení, focení a ani pro naši náladu. Neznamená to však, že si výlet neužíváme. Ale přeci jen se sluníčkem je vše sluníčkovější. To dává smysl. Vidíme všechno, co chcem. Kodaň má krásné uličky s barevnými domky, kanály s loděmi i hodně cyklistů. Večer při cestě pro náš boxík od TooGoodToGo (aplikace, která se zaměuje na snížení vyhazovaného jídla a plýtvání tím, že si můžete koupit balíček u různých prodejců/obchodů, a oni vám do něj dají mix věcí za určitou částku, které by jinak vyhodili) jdeme přes Christianii. Autonomní část Kodaně. Na předměstí prodávají suvenýry a téměř všechny mají něco společného s marihuanou. Věděli jsme, že ji zde považují za legální, ale to, co jsme viděli za chvíli, nás fakt překvapilo. Přemýšleli jsme, zda ji zde taky podpultově prodávají. A pak? Vešli jsme dovnitř a... zde byla spousta stánků, které něco prodávaly. Po bližším prozkoumání VŠICHNI PRODÁVALI MARIHUANU! Ale kolik! Měli doslova pytle. A stánků tam bylo snad přes 20. To jsme teda neviděli nikde, ani v Amsterdamu. S tím balíčkem jídla jsme byli jasní turisti, tak jsme po chvilkovém prozkoumávání s vyvalenýma očima radši odpochodovali zase pryč. Na hostelu jsme si v poklidu snědli skořicové šneky z balíčku a šli spát.
3.den- v 8 hodin nám jel bus do Malmö. Ale zrovna tuhle noc se posouval čas, takže jsme měli trochu obavy, zda přijdeme včas. Ale co, Malmö bylo jen přes most, tam bychom se nějak dostali. Další věc, kterou krom vstávání nemám ráda, je vstávání v 6:55 v hostelu, kde na 10 metrech čtverečních spí dalších deset lidí. Ale autobus jsme stihli. Slavný most Øresund, který spojuje Kodaň a naše Malmö, jsme zaspali. Ale byla mlha, tak co. Malmö má pěkné náměstí, jednu vysokou bílou budovu a pláž, ze které je vidět ten slavný most. To je asi tak všechno. Jo a ještě když je mlha, tak samozřejmě mínus most. Ale zabavili jsme se. Závodem ve flusáním semínek z chleba, ležením na pláži, hodinovým focení u modré boudy, pozorováním aportujícího psa, pozorováním páru na druhé straně řeky, hraním si na bezďáky u parkoviště jednoho supermarketu a tak. :-) Další autubos, tentokrát do Göteborgu, nám jel v 17:45, tudíž jsme na malé Malmö měli skoro 9 hodin. Ale přežili jsme. A odjeli jsme. Celou cestu prospali a probudili se v 21 hodin v Göteborgu, kde jsme měli jen přeskočit na tramvaj a jet za Andersem. Anders byl chlapík z couchsurfingu, který nám jako jediný (z celého tripu) přijal žádost o přespání. Chtěl abychom mu zavolali, až budem v tramvaji a že nám přijde naproti. I přes to, že bychom si poradili s mapami sami, na tom trval. Pak jsme pochopili proč... Vypadal mile. Teda až na tu scénu, kdy se za námi dral na jezdících schodech, to vypadalo trochu jak z hororu. Sdílel dům vždy půl roku s nějakou španělsky mluvící rodinou, byl překladatelem a půl roku jezdil pryč kácet stromy či co. Dostali jsme zbytky od večeře- jakousi švédskou variaci žemlovky, byla fajn, a chvíli si povídali. Zapomněla jsem dodat, že kromě nás tam byl ještě další nocležník z couchsurfingu a to jakýsi američan. Ten šel brzy spát a my si povídali dál. A tak jsme se dozvěděli proč nám vlastně šel naproti. Ve Švédsku existuje přibližně 25 no-go zón aneb těch oblastí, které jsou trochu víc nebezpečnější. Nejspíš to souvisí s tím, že je Švédsko populární zemí pro imigranty a je jich tu hodně, ale kdo ví. Ukázal nám dnešní noviny a na celé dvoustraně byla NAŠE zastávka. Ta, na které jsme vystupovali. Ta, na kterou nám šel naproti. AHA. K tomu dodal, že v Göteborgu jsou tři no-go zóny, jedna je přímo tahle zastávka, druhou je zastávka po ní a třetí zastávka před ní. :-D To je přesně to, co se chcete dozvědět po večeři před nocí v cizím domě! Taky nám vyprávěl příběh, kdy si mysleli, že běhá kolem domu lupič, zhasnuli a čekali. Ale nic se nestalo. Ráno zjistili, že to byl krtek. Ale pohoda. Šli jsme si vyčistit zuby do jeho koupelny ve sklepě a šli spát. Američan prděl.
... pokračování příště
Z Kodaně bohužel nemám žádné pěkné fotky, tak musíte počkat na video, které vyjde na kanále DuosDementos :-) Přikládám alespoň pár.
Tato smršť myšlenek a zážitků (ano, tak nazývám své "články") bude pojednávat o výletu, který jsem podnikla s mým přítelem během velikonočních prázdnin. Jak již z názvu vyplývá, konal se na trochu severně. Vlastně celé mé půlroční dobrodružství najdete pod heštegem #můjtrochuseverníerasmus (ahoj Matouši, jenž trávíš svůj půlrok v Norsku a nalezneme tě pod #můjseverníerasmus, inspiroval si mě!)
23.března. To je to datum, do kterého odpočítávám dny už po mém příjezdu. Den, kdy začnou prázdniny a hlavně den, kdy uvidím svoji druhou drahou polovičku. Ve škole končím o 15 minut dřív abych stihla autobus do Kodaně, kde se máme setkat. Kamarádka mi říká, že jsem celý den jak vyměněná, že vypadám šťastně- ještě aby ne! A to to bude ještě od teď jenom lepší! Předpověď sice hlásí oblačno, ale já při odchodu ze školy vidím už jenom duhu a usmívám se. A ještě k tomu je 23.! Na autobusovém nádraží nikde není napsaný můj spoj. Trochu divné. Potkávám holčinu, která přišla předchozího dne do naší třídy na mezinárodní ochutnávku jídla (vařila Čína a Moldávie, tam se vždycky tak hezky najím). Shodou okolností (nikoliv náhodou) jede také do Kodaně a hledá ten samý autobus. Aspoň v tom nejsem sama. Společnost Flixbus má svítivě zelené autobusy, takový nemůžeme minout. Po chvíli přijíždí bílý autobus s názvem Silkebus a za sklem má cedulku Flixbus, OK, máme ho. Ikdyž není zelený. Po cestě vedeme ještě zajímavé konverzace a švédská dívka, jejíž jméno ani neznám, mě podporuje v mých myšlenkách a návrzích, které bych chtěla udělat po příjezdu domů. Děkuji ti, dobrá vílo! Za 4,5 hodiny jsme v Kodani. Očekávané setkání neproběhlo podle představ. Na zastávce sic stojí klučina s kyticí v ruce a švédka se mě ptá, zda to je on. Tohle není náš styl, ale stejně svého Marťu nikde nevidím. Vystoupím a stále nic. Volám mu a stále nic. Až se náhle objeví v davu lidí a 43 dní čekání se proměnilo v realitu. Je přibližně 18 hodin, Marťas má v nohou 30 tisíc kroků a je trochu unavený, proto po malé procházce (ehm, asi přes půl Kodaně) a nákupu míříme k našemu hostelu. Máme ho úplně v centru, dokonce na ulici Nyhavn (ta s barevnými domy). Bedwood hostel- typický hostel na přespání pro mladé lidi, kterým nevadí spát na palandách s dalšími 15 lidmi v pokoji. Jediné, co mi teda vadilo, bylo světlo na pohyb, které svítilo fakt velkou část noci. Ale jinak prostředí hostelu bylo krásné, dřevěné, staronové. Ve společenské (možná spíš společné než společenské, protože byla tak trochu na chodbě) místnosti (o které se ještě dozvíte) je fotbálek, šipky, gauče, mapa světa, zamykací skříňky. Vše, co potřebujete i nepotřebujete. My jsme spokojeni.
2.den- vyrážíme na prohlídku. Mám svůj klasický seznam co musíme vidět (miluju si to pak odškrtávat). A nejlepší je, že hned první věc máme asi 15 sekund od našeho ubytování. Jen škoda, že je oblačno. Což není dobré pro natáčení, focení a ani pro naši náladu. Neznamená to však, že si výlet neužíváme. Ale přeci jen se sluníčkem je vše sluníčkovější. To dává smysl. Vidíme všechno, co chcem. Kodaň má krásné uličky s barevnými domky, kanály s loděmi i hodně cyklistů. Večer při cestě pro náš boxík od TooGoodToGo (aplikace, která se zaměuje na snížení vyhazovaného jídla a plýtvání tím, že si můžete koupit balíček u různých prodejců/obchodů, a oni vám do něj dají mix věcí za určitou částku, které by jinak vyhodili) jdeme přes Christianii. Autonomní část Kodaně. Na předměstí prodávají suvenýry a téměř všechny mají něco společného s marihuanou. Věděli jsme, že ji zde považují za legální, ale to, co jsme viděli za chvíli, nás fakt překvapilo. Přemýšleli jsme, zda ji zde taky podpultově prodávají. A pak? Vešli jsme dovnitř a... zde byla spousta stánků, které něco prodávaly. Po bližším prozkoumání VŠICHNI PRODÁVALI MARIHUANU! Ale kolik! Měli doslova pytle. A stánků tam bylo snad přes 20. To jsme teda neviděli nikde, ani v Amsterdamu. S tím balíčkem jídla jsme byli jasní turisti, tak jsme po chvilkovém prozkoumávání s vyvalenýma očima radši odpochodovali zase pryč. Na hostelu jsme si v poklidu snědli skořicové šneky z balíčku a šli spát.
3.den- v 8 hodin nám jel bus do Malmö. Ale zrovna tuhle noc se posouval čas, takže jsme měli trochu obavy, zda přijdeme včas. Ale co, Malmö bylo jen přes most, tam bychom se nějak dostali. Další věc, kterou krom vstávání nemám ráda, je vstávání v 6:55 v hostelu, kde na 10 metrech čtverečních spí dalších deset lidí. Ale autobus jsme stihli. Slavný most Øresund, který spojuje Kodaň a naše Malmö, jsme zaspali. Ale byla mlha, tak co. Malmö má pěkné náměstí, jednu vysokou bílou budovu a pláž, ze které je vidět ten slavný most. To je asi tak všechno. Jo a ještě když je mlha, tak samozřejmě mínus most. Ale zabavili jsme se. Závodem ve flusáním semínek z chleba, ležením na pláži, hodinovým focení u modré boudy, pozorováním aportujícího psa, pozorováním páru na druhé straně řeky, hraním si na bezďáky u parkoviště jednoho supermarketu a tak. :-) Další autubos, tentokrát do Göteborgu, nám jel v 17:45, tudíž jsme na malé Malmö měli skoro 9 hodin. Ale přežili jsme. A odjeli jsme. Celou cestu prospali a probudili se v 21 hodin v Göteborgu, kde jsme měli jen přeskočit na tramvaj a jet za Andersem. Anders byl chlapík z couchsurfingu, který nám jako jediný (z celého tripu) přijal žádost o přespání. Chtěl abychom mu zavolali, až budem v tramvaji a že nám přijde naproti. I přes to, že bychom si poradili s mapami sami, na tom trval. Pak jsme pochopili proč... Vypadal mile. Teda až na tu scénu, kdy se za námi dral na jezdících schodech, to vypadalo trochu jak z hororu. Sdílel dům vždy půl roku s nějakou španělsky mluvící rodinou, byl překladatelem a půl roku jezdil pryč kácet stromy či co. Dostali jsme zbytky od večeře- jakousi švédskou variaci žemlovky, byla fajn, a chvíli si povídali. Zapomněla jsem dodat, že kromě nás tam byl ještě další nocležník z couchsurfingu a to jakýsi američan. Ten šel brzy spát a my si povídali dál. A tak jsme se dozvěděli proč nám vlastně šel naproti. Ve Švédsku existuje přibližně 25 no-go zón aneb těch oblastí, které jsou trochu víc nebezpečnější. Nejspíš to souvisí s tím, že je Švédsko populární zemí pro imigranty a je jich tu hodně, ale kdo ví. Ukázal nám dnešní noviny a na celé dvoustraně byla NAŠE zastávka. Ta, na které jsme vystupovali. Ta, na kterou nám šel naproti. AHA. K tomu dodal, že v Göteborgu jsou tři no-go zóny, jedna je přímo tahle zastávka, druhou je zastávka po ní a třetí zastávka před ní. :-D To je přesně to, co se chcete dozvědět po večeři před nocí v cizím domě! Taky nám vyprávěl příběh, kdy si mysleli, že běhá kolem domu lupič, zhasnuli a čekali. Ale nic se nestalo. Ráno zjistili, že to byl krtek. Ale pohoda. Šli jsme si vyčistit zuby do jeho koupelny ve sklepě a šli spát. Američan prděl.
... pokračování příště
Z Kodaně bohužel nemám žádné pěkné fotky, tak musíte počkat na video, které vyjde na kanále DuosDementos :-) Přikládám alespoň pár.
 |
| Malmö |
 |
| Slavný mrakodrap v Malmö |
 |
| Důkaz, že jsme byli vážně unaveni a hráli si na bezdomovce |
Komentáře
Okomentovat