... aneb jak jsme vyrazily s Ančou na roadtrip po Polsku
Sešly jsme se po několika měsících u mě doma, zaplavaly jsme si, pokecaly a tak nějak se dohodly na tom, že ten roadtrip, kterej máme v plánu by měl být lowcost. A tak jsme si vymyslely Polsko. Původně já totiž chtěla do Švýcarska, ale whatever. Čím víc lowcost, tím víc zábava. Vtipný je, že jsme se sešly 8.8. a v prapůvodních plánech na výjezd figurovalo datum odjezdu 9. No a tak jsme 9. taky vyjely!
1. den- po 9. hodině jsme vyrazily plně naloženy směrem do Prahy. Anča si ještě musela sbalit věci, klasicky. Já jsem zatím šla koupit oběd aka wrapotortilly (nevím právě jestli to byly wrapy nebo tortilly). Po Česku jezdíme bez dálniční známky a dohodnem se, že se když tak o pokutu šábnem. Jedem směr Dresden, Berlin a jako pomyslný první cíl si dáváme Štětín. U Cottbusu stavíme u jezera na koupání, je strašný vedro, proto taky zdrháme víc na sever. Nacházíme takový jezírko, u kterýho je plno značek zákaz vstupu a nebezpečí smrti... :-D ale nám to neva. Voda je teda teplá jako kafe, ale víc nás znepokojuje, že tak po minutě co jsme ve vodě přijíždí auto. Myslíme si, že už jsme v pr. ale týpci na nás jen zakřičí "Hallo! Schön?" a my jen "Gut, gut". Uff. Po koupačce jedem dál. Chceme do biosférické rezervace před Berlínem. Hrozně dlouho hledáme místo, které by bylo u vody a ne jen nějaký parking u kempů. Hledáme a hledáme, až nám dochází beňo a tak tankujem za 15 eur. Nacházím na mapě nějakou restauraci u vody, tak jedem k ní a heuréka! Máme místo. Čekáme až odjedou lidi z už našeho parkoviště. Vaříme, chillíme, pijeme cidery až najednou blesky! Nepříjemné. Tak kouknem na počasí a říkáme si, že to je v pohodě, že ta bouřka přijde až zítra. Po chvíli se ale zvedá vítr. A! Zjistíme, že koukám na jiné město! Rychle teda sklízíme věci a pokračujeme v autě. Pak jdem spát aka první noc na roadtripu po Polsku a my spíme v Německu. Klasika.
2. den- vstáváme, už rozhodně není takový teplo jako včera, za což jsme rády, ale taky bychom se rády vykoupaly, tak to hecujeme a koupeme se. Po snídani razíme směr Štětín. Parkujeme zadarmo v obchoďáku (bigup polské obchoďáky!), což zabaví a dáváme si citytour. 8km, první polská zmrzlina za 1 zlotý, taky zabaví. Odjíždíme směr NP Slowinski. Zastavily jsme u jezera před tím parkem (myslely jsi si, že je to kousek, ale bylo to od těch dun ještě hodinu a 10 min :-D). Hledaly jsme místo na zakempování, u surfcampu to vypadalo super, ale tam se platilo, tak jsme jely dál a našly spot zrovna když byl západ slunce. Udělaly jsme si véču před nějakým retrodomem u jezera. Vypily jsme cidr, Anča vyprávěla o Gruzii, nad námi byla lampa, pozorovaly jsme hvězdy, mluvily o vesmíru a hvězdách a že jich vidíme fakt hodně. A najednou ta lampa zhasla a my jich viděly ještě o tisíce víc a najednou jedna spadla! A druhá! A v tu chvíli si uvědomujeme, že vlastně už jsou skoro perseidy a tak pozorujeme dál a je to super. Pak se ještě přesuneme za roh přímo k poli, kde nám nic nebrání ve výhledu, roztáhneme si deku, vememe bundy a pozorujeme. Nevíme kolik je hodin, protože jsme si už čas všude přenastavily a jedeme timeless, a tak jdeme spát až když jsme unavené. Budík nastavujeme za 7 hodin. Dobrou krásnou noc
 |
| Happy my |
 |
| Molo a kola |
3. den- ani nemůžeme dospat, jak je krásně, dáváme si snídani v přírodě, zpíváme si a vyrážíme směr písečné duny. Tam objevujeme mega turistické centrum, všude chtějí parkovné, ale my nemáme ani vindru, tak si jdeme vybrat do bankomatu- ten chce poplatek kilčo, tak jedeme autem k jinému (protože proč jít pěšky), vybíráme 110 zlotých a jdeme si půjčit kola. Na nich jedeme štreku až k poušti, zamykáme je, sundáváme boty a jdeme po dunách až k moři. A je to tu. Druhým rokem se dostáváme po vlastní ose zase k moři! 2 girls, 1 car, goal achieved! A protože ocean makes me(us) crazy, tak běháme po pláži a jsme prostě happy :-) Žádné sinice nikde nevidíme (jo, v tu dobu byla velká kauza o sinicích v Polsku a snad i nějaký zákazy koupání?) a tak polonahé (protože nobralifestyle na straně Míši a tuhlepodprdusinechcinamočitvmoři na straně Áni) skáčeme do vln a koupeme se. Po cestě zpět ještě potkáváme krásné molo, nekrásnou vyhlídku a jen co vrátíme kola -místo po jedné hodině, jak bylo v plánu, skoro po třech- a nasedneme do auta, v tu ránu začne hrozný liják. A tak jedeme směr Gdaňsk v dešti, stavíme na benzině pro páras s monsterem (Anča mi kupuje párek s kečupem a tak poprvý v životě jim párek v rohlíku s kepučem). A v Gdaňsku, kterej jsme si vybraly taky úplně "náhodně" když jsme se rozhodovaly jestli jet do Gdaňsku nebo do Gdyně, přestává pršet. Klasicky. Město nás ohromilo, krásné, fakt zabavilo! Když se zas rozprchává, tak se schováváme v bráně nebo pod kostelem. Chtěly jsme taky ochutnat místní kuchyni, necháváme si tak poradit od mé polské kamarádky a jdeme do restaurace. Ochutnaly jsme polévku žurek a pyramidu z bramborových placek. Anča si dala ještě pivo a za všechno platíme asi 40zl. Zasytilo. Pak jsme se ještě procházely a jely. Chtěly jsme spát u jezera/rybníka, ale jak jsme jely po tmě už nějakou polňačkou k vodě, kterou jsme našli na mapě, tak už to bylo celkem o nárazník anebo rovnou o celou vanu, tak jsme to otočily a spaly nakonec u takové polní cesty s tím, že k tomu jezeru se dojdeme ráno vykoupat. Pozorovaly jsme zase hvězdy, ale byla celkem zima.
 |
| Anča má ráda velký bajonety btw |
 |
Gdaňsk
 |
| Jídlo má ráda taky, i pivo |
|
4. den- ráno vedle nás zastavilo auto a zatroubilo, tak to jsme fakt nepochopily :-D Šly jsme k tomu jezeru, že se vykoupeme, ale to nevyšlo. Moc rákosí a bažin. A tak jsme jely na zámek Malbork. Asi 20km od nás, zastavily jsme v nějaké obytné zóně, takže klasicky za free, a našly si na mapě nějaké molo, kde bychom se mohly vykoupat. Když jsme tam došly, zjistily jsme, že je to klasický koupaliště na řece, ale bylo zavřeno. Okoukly jsme to kolem, ale tohle vypadalo nejlíp, tak Anča už měla 3 končetiny na plotě a v tom vyběhne dědek, co děláme, že je zavřeno a otvíraj až v 10. Snažíme se mu vysvětlit, že nevíme kolik je hodin (a v nejlepším případě ať nám neříká kolik je) a že se jen rychle vykoupem. Tak nás s nějakejma průpovídkama pouští dál, skáčeme do vody, ale v tu chvíli na nás zas začne něco křičet. Jdu ho přemlouvat a tak nějak se dohodnem, že se můžem vykoupat a pak zmizet. Zerowaste šamponem si rychle myjem hlavy a v tu chvíli zastavují u koupálka policajti. No jéje. Naštěstí cajk. Anča spoko s umytou hlavou, já bych to ještě vydržela, ale ona prej fakt už ne. Tak jsme zase pure n fresh a jdem na ten zámek. Obcházíme ho kolem a je opravdu majestátní. Fronta dovnitř však taky. A tak ji nenápadně obcházím a kupuju lupeny. Jako true turisti procházíme s audio průvodcem největší gotickou stavbu na světě a je to fakt hodně kool! Asi nejlepší zámek ever. Ančés si pak dala ještě polský patok, kterému říkají pivo a zbytek cesty jsem teda řídila já. Cílem byly písečné pláže před Varšavou. Dojely jsme, zaparkovaly u mekáče a už začaly sosat tokaje hezky na políčku. Jídlo, sbalit věci s sebou a šly jsme na pláž. Našly jsme molo, popíjely, pozorovaly hvězdy a tlachaly. "Tohle je roadtrip, sereme na hotely!" tahle věta se stala opravdu... opravdovou :-D víc vědět nechtějte. Zůstaly jsme tam tak do 2 do rána (odhadem), probraly spoustu věcí, viděly padat tak 40 hvězd a byly moc spoko. Pak se u auta ještě najedly a šly spát.
 |
| zámek Malbork |
 |
| praví turisti |
5. den- ráno jsme si sbalily věci a šly k soukromé pláži na snídani a koupačku. Bylo tam minimálně 6 různých zakazujících značek, některé možná zakazovaly i koupání, ale rebel, voe! Tak jsme se vykoupaly a poklidně nasnídaly a jely do Varšavy. Zaparkovaly jsme na periferii a metrem jely do centra. Cestou nás ještě málem sejmulo auta, protože mu Anna nedala přednost. Ale chodíme si tak Varšavou, shodnem se, že máme chuť na ryby, koupíme si teda ryby a jdeme je jíst do parku.. rukama.. lowcost... ale i tak makrely a matjesy zabavily! Pak jdeme do mrakodrapového centra. Je to tu obří a tak si chceme půjčit kola. Stojí jen 4 zl/2 hodiny. Mrtě dlouho se snažíme registrovat, naštěstí se to povede a jedem! Varšava je obří, všude spousta náměstí, široké ulice, zelené plochy, ...Varšava prostě zabodovala! Dojedeme na kolech až na okraj, kde máme auto a Anča hezky řídí dál aka její den aka moje smrt. Jedeme ještě asi 3,5 hodiny do Krakowa, protože noční jízda, cestou kupujeme energáky a cítíme se opile, já hodně, Anča trochu. (pozn. autora: s největší pravděpodobností přišla právě z téhle noci Anči dědovi domů pokuta za překročení rychlosti i s fotkou. Na padesátce jela 92km/h. Dobrý co. Anča má tu fotku doma vystavenou) Přijíždíme v noci do Krakowa a jdem ještě na nighcitytour. Polsko nás stále překvapuje a Krakow tomu jen nasazuje korunu. Málo lidí, jen opilci a my. Hradby, staré město, pár náměstíček. Rly nice. Pak se ještě přesuneme pod kopec a alarm máme za 6 hodin. Dobrou
6. den- vzbuzení, vystoupání na kopec s vyhlídkou, nice, dole snídaně. Hrozné vedro. Jedem směr domů s plánem po cestě se vykoupat. Ale vedro opadá a aprílové počasí začíná. Dáváme si další instantní energie v plechu a na benzině se Anča nechává ukecávat až si koupí sadu nožů od přičmoudlých maďarů :-D Na tomhle tripu jsme se hodně nasmály, ale při téhle příležitosti jsem brečela smíchy, protože ona si fakt koupila sadu nožů v Polsku na benzince!!! Aspoň jsme to usmlouvaly na 300 Kč. Tak snad posloužej. Nakonec nestavíme na koupání, jen si dáváme oběd a utrácíme poslední zloté za noggery. Už jsme skoro u hranic. Skoro doma. Doma.
 |
| Anna a její nože |
Sumarizace:
2 holky, 1 auto, 2222 km, bez času, bez problémů, všechny výdaje 4000Kč
Čerpala jsem z deníku, který jsme si na cestě vedly. Je to super nápad, protože tenhle příspěvek píšu po více jak měsíci a rozhodně bych si na to takhle detailně nevzpomněla. A Anča ta už vůbec ne. Tý musím připomínat, že jsme někde byly a odkud vůbec ty nože má, haha. Ze zápisků tak opíšu i poslední tři řádky:
Těším se až si doma dám jógu. Na Marču. Až bude hotové video. Na normální stravu. Až zase někam odjedu. Až budu zase na cestě...
A to vypovídá o všem. Vaše Míša na cestách
Komentáře
Okomentovat