Měsíc z domu

Ano, je to tak. Dnes je to měsíc, co mě vyhodili z domu... ne, dělám si legraci samozřejmě :-D Jen jsem chtěla nějaký dramatický úvod, haha. Dnes je to měsíc, co jsem na Erasmu v Dánsku. Uteklo to strašně rychle a tak nějak si v koutku duše přeju, aby utekl i ten zbytek. I přes to, že mě to tu baví a je to něco naprosto nového a odlišného, 5 měsíců (přesně tedy 4 měsíce a 18 dní) je celkem dost na nesamostatnou holku, která neopustila svou rodnou zemi na déle než 6 týdnů. I když o té samostatnosti by se dalo polemizovat. Když tak vypadnete z teplíčka domova do světa a musíte se o sebe ze dne na den začít starat sami, tak k ní nějak dospějete, bych řekla. Po měsíci, kdy jsem bez maminky, bez jejího jídla každý den, bez sladkostí, které každý den přiveze dom, bez své domácí pohody, své postele, svého nejlepšího přítele, se kterým jsme zvyklí trávit každou minutu volného času, vany, zbytku rodiny, svých pár přátel (ikdyž o tom by se dalo taky polemizovat), zkrátka bez všeho na co jsem zvyklá, tak je spousta věcí jinak. Musím si vařit. Prát. Žehlit. Organizovat si celý svůj volný čas sama. Socializovat se. A na nic z toho nejsem vůbec zvyklá. To byla taky jedna ze záminek, proč jet na Erasmus. Nevím, jaká jiná příležitost by mě takhle vrhla do nového světa a řekla: ,,Míšo, starej se o sebe sama." Ze dne na den (protože cesta autobusem sem trvá den) se octnete v zemi, ve které jste ještě nebyli, ve svém novém bytě/pokoji, který musíte 24 hodin denně sdílet s někým, koho jste dosud neznali a s kým si možná ani nebudete rozumět, musíte chodit do nové školy, s novými spolužáky, učit se v angličtině, vlastně všechno komunikovat v angličtině, protože dánsky (zatím) neumíte (a po pár lekcích dánštiny asi ani umět nebudete), a k tomu to vaření, praní, žehlení, mytí nádobí... A proti těmto velkým výzvám stojí malá (ne výškou), asociální, sama samotinká holka, která je většinu času odhodlaná k tomu to zvládnout. (Proč pořád používám ty závorky?) (asi mám pořád potřebu něco dodávat, nojo, blíženec, rozdvojená osobnost, berte ty závorky jako můj druhý hlas) A já to zvládnu, to se nebojte. Jen to zní jako jedna velká výzva, A taky, že je.


Už teď ale existuje spousta věcí, co mi Erasmus zatím přinesl a nemyslím si, že bych někdy litovala toho, že jsem se pro něj rozhodla. (A ne dědo, Erasmus není žádnej chlap se kterým tu žiju :-D) Určitě je to otevření očí a zcela nový učící styl. Ten bude ve skandinávských zemích tak nějak podobný. A skvělý. Zapomeňte na nudné přednášky, kde sedíte a posloucháte teorii od začátku do konce, kdy hodinu prosurfujete na mobilu, semtam si napíšete nějakou poznámku a jak by řekl náš učitel: nejste přítomni tady ani tam, tudíž nejste nikde. (Ne, že by to byl můj případ, protože já jsem vzorná studentka) Tady celý čas diskutujete, pracujete v týmech, snažíte se (vy)řešit nějaký reálný problém, řešíte ho třeba celý den nebo i celý týden, koukáte na něj ze všech stran, vymýšlíte rešení, dostáváte zpětnou vazbu, snažíte se s ní nějak pracovat, využijete ji, neberete ji jako hejt, ale jako něco, co vás posouvá, snažíte se sami myslet kriticky, inovativně... A to se i mě, asociální dušičce, líbí! (v tom případě to musí bejt fakt dobrý, no ne?)

I přes to, že jsem byla doteď spokojená s mým studijním oborem, učení mě bavilo/baví, přednášky mi přijdou zajímavé, tak je tu stále velký rozdíl. Teorie vs praxe. Poslouchání vs konání. Neužitečnost vs užitečnost. Teď už můžu porovnávat a český vzdělávací systém stojí za starou bačkoru. Hlavně stojí vcelku celý na teorii. Samé teorii, poslouchání teorie, učení se nazpaměť věcí, které po zkoušce zapomenete, a víte co? K čemu mi bude znát všechny sociology, když po studiu budu pracovat s vězmi, dětmi z pasťáků, budu se je snažit napravit a resocializovat; s týranými ženami, s feťáky? Bude je zajímat co vymyslel Adorno, Habermas nebo Parsonsova teorie strukturálního funkcionalismu? Jasně, některé z jejich teorií jsou použitelné v realitě, jsou na nich založené třeba postupy chápání okolí atp. ALE sakra, teď mi to přijde tak zbytečné. Tolik času strávíme učením se dané látky. Přitom kdybysme se věnovali praktičtějším věcem, tak po absolvování nebudeme jenom studenty s diplomem a bez jakékoliv praxe v oboru. Věděli bychom, jak pracovat s tímto problémem, jak s tímto člověkem, jak se zachovat v této situaci. Takhle možná budu vědět přesnou situační analýzu problémového chování dítěte, ale jak se zachovám já, když dojde k vybočení z teorie, kterou mám naučenou? ...
A to zde studuju Sociální podnikání, přátelé.

Až budu na konci pobytu sepisovat nějakou další smršť myšlenek (protože články bych to nenazývala), tak bych byla ráda, kdyby se v ní promítly tyto body: angličtina, osamostatnění, vaření, socializace, dánský životní styl, pohled na vzdělávání. Protože se všemi těmito body jsem byla na začátku pobytu na hodně nízkým levelu. A DOUFÁM, že na konci už nebudu :-D

Pro dnešek by to stačilo, už tu píšu několik desítek minut a potřebuju žehlit a vařit a nakoupit a... vždyť víte :-) Dnes jsem srhnula emoce z uplynulých čtyř týdnů, příště to bude zase o něčem jiném.  Mějte se nejlíp a aloooha!