___

... aneb jak jsme vyrazily s Ančou na roadtrip po Polsku             Sešly jsme se po několika měsících u mě doma, zaplavaly jsme si, pokecaly a tak nějak se dohodly na tom, že ten roadtrip, kterej máme v plánu by měl být lowcost. A tak jsme si vymyslely Polsko. Původně já totiž chtěla do Švýcarska, ale whatever. Čím víc lowcost, tím víc zábava. Vtipný je, že jsme se sešly 8.8. a v prapůvodních plánech na výjezd figurovalo datum odjezdu 9. No a tak jsme 9. taky vyjely! 1. den- po 9. hodině jsme vyrazily plně naloženy směrem do Prahy. Anča si ještě musela sbalit věci, klasicky. Já jsem zatím šla koupit oběd aka wrapotortilly (nevím právě jestli to byly wrapy nebo tortilly). Po Česku jezdíme bez dálniční známky a dohodnem se, že se když tak o pokutu šábnem. Jedem směr Dresden, Berlin a jako pomyslný první cíl si dáváme Štětín. U Cottbusu stavíme u jezera na koupání, je strašný vedro, proto taky zdrháme víc na sever. Nacházíme takový jezírko, u kterýho je ...

Jak již z názvu můžete odvodit- stopování se mi zalíbilo. Ale to nejen proto, že je to nejlevnější varianta cestování, spíš proto, že poznáte hodné "domorodce". Myslím tím teď tedy ty, kteří jsou obyvateli dané země. "Blbec ti nezastaví." a "Cesta je cíl!", tím se musíte řídit. V realitě to pak vypadá asi takto: prvních pět minut se usmíváte, natěšeni, že vás někdo sveze, hurá, jedem, další dobrodružství! no a po chvíli už je to "tak cooo, sakra, zastavíte?? no tak, zastav, dělej, proč si nezastavil?? ty seeeš". jo, nejspíš to bude tou mou netrpělivostí. Ale tímhle na ní pracuju a snažím se zlepšovat. Taky hned na začátku tohoto příběhu se dozvíte, jak jsme trpělivost potrénovaly (byly jsme dvě holky). Další moje heslo zní: Vytrvej!           Byl čtvrtek, 10. května, a my jsme hráli Mistrovství světa v ledním hokeji v Kodani. Hokeji doma fandíme a ještě před pár lety jsem byla úplně ujetá a sbírala všechny lahve od cocacoly, kde byly podobizny ...

Přežili jsme?  4.den-  Ještě před vstáváním nás probudil američan s tím, kolik je hodin. Posun času dělá problém opravdu všem. I den poté. Nasnídali jsme se s Andersem a na otázku Co vidět z Göteborgu? nám poradil ať jedem na ostrovy. Včerejšího dne jsme byli fakt unavení a chtěli jsme ulevit svým nohám a koupili si tak 24h jízdenku. Při bližším zkoumání ostrovů jsme zjistili, že lodě, které tam jezdí, jsou jako MHD a platí na ně ta samá jízdenka, juhů! A tak jsme si nastudovali plavební řád, rozloučili se a jeli.  Asociálové překonali svou bariéru a za vidinou ubytování za freečka, svou misi s trochou socializace zvládli. Jeli jsme rovnou do přístavu a přesedli na loď. Opravdu měly i čísla jako klasické spoje ve městě a taky jezdily tak často. Navštívili jsme ostrovy Brannö, Styrsö a Vrangö. Poslední z nich byl nejhezčí. Nikde jsme nepotkali ani nohu. Ani turistovu, ani místní. Ale všude byly pěkné domky s krásnými zahradami a ticho. Bylo tam fakt krásně a alespoň na ...

Nevím, zda jsou Dánové takoví křesťané, ale jedno je jisté- Velikonoce si užívají pořádně. A to soudím z toho, že velikonoční prázdniny jsou delší než týden. My jsme měli dokonce 10 dní volna! A jak s nimi naložit lépe než cestovat? Tato smršť myšlenek a zážitků (ano, tak nazývám své "články") bude pojednávat o výletu, který jsem podnikla s mým přítelem během velikonočních prázdnin. Jak již z názvu vyplývá, konal se na trochu severně. Vlastně celé mé půlroční dobrodružství najdete pod heštegem #můjtrochuseverníerasmus (ahoj Matouši, jenž trávíš svůj půlrok v Norsku a nalezneme tě pod #můjseverníerasmus, inspiroval si mě!) 23.března. To je to datum, do kterého odpočítávám dny už po mém příjezdu. Den, kdy začnou prázdniny a hlavně den, kdy uvidím svoji druhou drahou polovičku. Ve škole končím o 15 minut dřív abych stihla autobus do Kodaně, kde se máme setkat. Kamarádka mi říká, že jsem celý den jak vyměněná, že vypadám šťastně- ještě aby ne! A to to bude ještě od teď jenom l...

V tomhle příspěvku mám chuť jen vypsat pár kladů a záporů, které jsem zatím na mém erasmovském pobytu shledala. Mám za sebou pět z dvaceti týdnů, tudíž jsem ve 1/4. Tak s chutí do toho :-) + : nová zkušenost; naučíte se spoustu nových věcí; zjistíte kolik stojí brambory, cibule, čistící prostředky a další věci, který běžně nekupujete; naučíte se vařit; ti, kteří už umí vařit, se naučí vařit levně; a ti, kteří umí i tohle, se naučí vařit tak, aby jim stačil jeden hrnec a jedna pánev;  můžete téměř bezstarostně žít několik měsíců v cizí zemi a o vše se vám postará univerzita; kromě učení se jazyka kterým komunikujete se můžete učit i další nový jazyk (nejen té dané země, ale erasmáčtí studenti vás mohou začít učit svůj); budete se těšit domů na VŠECHNO; předpokládám, že doma si budete všeho víc vážit; naučíte se žít velmi lowcost- a to se vám bude při lowcost cestování náramně hodit; budete mít nové kamarády; domluvíte si výlet do Barcelony za vaší španělskou kamarádkou; domlu...

Ano, je to tak. Dnes je to měsíc, co mě vyhodili z domu... ne, dělám si legraci samozřejmě :-D Jen jsem chtěla nějaký dramatický úvod, haha. Dnes je to měsíc, co jsem na Erasmu v Dánsku. Uteklo to strašně rychle a tak nějak si v koutku duše přeju, aby utekl i ten zbytek. I přes to, že mě to tu baví a je to něco naprosto nového a odlišného, 5 měsíců (přesně tedy 4 měsíce a 18 dní) je celkem dost na nesamostatnou holku, která neopustila svou rodnou zemi na déle než 6 týdnů. I když o té samostatnosti by se dalo polemizovat. Když tak vypadnete z teplíčka domova do světa a musíte se o sebe ze dne na den začít starat sami, tak k ní nějak dospějete, bych řekla. Po měsíci, kdy jsem bez maminky, bez jejího jídla každý den, bez sladkostí, které každý den přiveze dom, bez své domácí pohody, své postele, svého nejlepšího přítele, se kterým jsme zvyklí trávit každou minutu volného času, vany, zbytku rodiny, svých pár přátel (ikdyž o tom by se dalo taky polemizovat), zkrátka bez všeho na co jsem zvy...