___

… o tom jak jsme utekli před koronou a ušli přes 300km focení na samospoušť je vždycky těžší než se zdá      V září jsem pracovala v Itálii na sběru hroznů. Tuhle brigádu můžu považovat jako nejlepší, co jsem kdy měla. I když jsem tam jela úplně na blind, znala jsem jen kamaráda Honzu, který mi to dohodil a se kterým jsem se poznala v létě na jiné brigádě v Anglii, tak se zde sešla super parta více či méně alternativních lidiček a práce byla zábavou. Jako bonus jsme pracovali pár kilometrů od Lago di Garda a jet po práci k tomuhle krásnýmu jezeru byla fakt pecka. Přijela jsem o jeden den později než většina, jelikož jsem byla s mamčou v Řecku (letenky za 9 eur, neber to (ójé, myslím, že tohle bude dlouhý příspěvek, když vidím, jak se mi větví myšlenky :-D ale všechno se vším souvisí!)), takže když jsem nastoupila do práce, šéfis dal nováčky do jednoho týmu a tak se stalo, že jsem byla ve dvojici s Anet. And here we are. Kecaly jsme ...

Včerejší den si zaslouží více než jen zápisek v deníku.   Budíme se na pláži, pod slunečníkem z nějakého porostu, nezvykle na budík, a to jen proto, že nás dnes čeká výlet a celodenní trek v okolí vesnice Masca. Je (rozhodně) poslední den Matyho a (možná )i nás. Ale my s Áňou ještě nevíme, zda zítra nastoupit do letadla. Mám na jednu stranu pocit, že bych měla jet domů, překvapit rodinu a být s nimi o svátcích, ikdyž je neslavím. Od minulého roku. Na druhou však (po)city volnosti a spokojenosti zde se mě tu snaží udržet. Dnes, a vlastně i pár předchozích dnů, změním svoje stanovisko nespočetněkrát. Balíme spacák a karimatku (jo, to jsou jediné věci co s sebou máme) a jdeme nahoru k autu. Včera, po celém dni papírování a obíhání úřadů kvůli rezidenčnímu číslu, který je asi nutnost (apperently) při přepisu auta, totiž náš německý kamarád Thomas koupil své první auto- 15 let starý campervan Hyundai H1 Long. Kupoval ho od dalšího Čecha, Jindřicha, na parkovišti jedné pláže a za velkou ...