Poprvé stopem... the story continues
.. aneb jak jsme vyrazili stopem k moři na jednu koupačku A tak jsme se vzbudili kolem 7. hodiny ranní na hranicích, na benzině, ve stanu. To, že tu moc aut nejezdilo, bylo první zjištění. Zjištění druhé, a to horší, přišlo při vaření snídaně (čti ovesné kaše). Na NAŠÍ benzině se objevili další dva stopaři. To je konec. ,,Tady projede jedno auto do Bělehradu denně a my jsme tu čtyři!" Kluci byli poláci- klasika. Měli dokonce stejnou ceduli jako my. Nastal tedy boj. Ptali jsme se řidičů hned po příjezdu jestli nejedou naším směrem, ale moc jich neumělo anglicky, někteří ani nereagovali. Tady už jsme měli po hodině a půl čekání, a ještě k tomu se soupeři, celkem velké obavy. Kdo by nás taky převážel přes hranice? Ale! Objevil se zázrak a tentokrát v mercedesu. V celkem malém mercedesu, ale rozhodně jsme si nestěžovali. Kudrnatý chlapík z Řecka byl velice milý a zrovna jel z víkendu, který strávil s českou přítelkyní v Budapešti. Hned jí zavolal, protože říkal, že bud...