___

V tomhle příspěvku mám chuť jen vypsat pár kladů a záporů, které jsem zatím na mém erasmovském pobytu shledala. Mám za sebou pět z dvaceti týdnů, tudíž jsem ve 1/4. Tak s chutí do toho :-) + : nová zkušenost; naučíte se spoustu nových věcí; zjistíte kolik stojí brambory, cibule, čistící prostředky a další věci, který běžně nekupujete; naučíte se vařit; ti, kteří už umí vařit, se naučí vařit levně; a ti, kteří umí i tohle, se naučí vařit tak, aby jim stačil jeden hrnec a jedna pánev;  můžete téměř bezstarostně žít několik měsíců v cizí zemi a o vše se vám postará univerzita; kromě učení se jazyka kterým komunikujete se můžete učit i další nový jazyk (nejen té dané země, ale erasmáčtí studenti vás mohou začít učit svůj); budete se těšit domů na VŠECHNO; předpokládám, že doma si budete všeho víc vážit; naučíte se žít velmi lowcost- a to se vám bude při lowcost cestování náramně hodit; budete mít nové kamarády; domluvíte si výlet do Barcelony za vaší španělskou kamarádkou; domlu...

Ano, je to tak. Dnes je to měsíc, co mě vyhodili z domu... ne, dělám si legraci samozřejmě :-D Jen jsem chtěla nějaký dramatický úvod, haha. Dnes je to měsíc, co jsem na Erasmu v Dánsku. Uteklo to strašně rychle a tak nějak si v koutku duše přeju, aby utekl i ten zbytek. I přes to, že mě to tu baví a je to něco naprosto nového a odlišného, 5 měsíců (přesně tedy 4 měsíce a 18 dní) je celkem dost na nesamostatnou holku, která neopustila svou rodnou zemi na déle než 6 týdnů. I když o té samostatnosti by se dalo polemizovat. Když tak vypadnete z teplíčka domova do světa a musíte se o sebe ze dne na den začít starat sami, tak k ní nějak dospějete, bych řekla. Po měsíci, kdy jsem bez maminky, bez jejího jídla každý den, bez sladkostí, které každý den přiveze dom, bez své domácí pohody, své postele, svého nejlepšího přítele, se kterým jsme zvyklí trávit každou minutu volného času, vany, zbytku rodiny, svých pár přátel (ikdyž o tom by se dalo taky polemizovat), zkrátka bez všeho na co jsem zvy...