___

... aneb jak jsme vyrazili stopem k moři na jednu koupačku            Hodně hlasité vlny a taky obavy, že nás někdo okrade, nás vzbudily několikrát za noc. Ale po sedmé hodině ranní jsme již vstávali se super náladou (a všemi věcmi), a šli se jako první na pláži vykoupat. Byl to skvělý pocit dostat se podruhé za prázdniny k moři na vlastní pěst, takový záchvěv dospělosti, ,,Už nemusím jezdit s rodiči, už to zvládnu sama", haha. Kochali jsme se pláží, výhledy na hory, šuměním vln... až jsme na konec zase usnuli a dospávali krátkou noc. Po vzbuzení už to bylo horší. Martinovi se nálada o několik levelů snížila, a to když jsme otevřeli oči a všude kolem nás byli lidi, rozuměj důchodci. A když říkám (píšu) všude, tak opravdu všude. Nemohli jsme pohnout nohama, protože tam už bylo území někoho dalšího. Celá NAŠE pláž (opět si něco přivlastňuju, já vím) byla plně obsazena. A hned vedle nás byli i Češi. Zase žádná anonymita. Martin pravil, že by radši stál u ...